Ing. Helena Foltýnková vzpomíná na GML

„Studentes, tento moment si dobře zapamatujte. Tolik znalostí, jako máte teď před maturitou, to už nikdy mít nebudete. A jak rádi na tu maturitu budete vzpomínat!“

Jmenuji se Helena Foltýnková a na GML jsem maturovala v roce 2003.  Od té doby už nějaký čas uplynul, proto se můžu za svým studiem v této budově ohlédnout už s odstupem.

Když jsem na GML nastupovala, zdálo se zcela nemožným dostat se na takovéto elitní gymnázium. Jako malá jsem s rodiči žila v Austrálii a věděla jsem, že když něco opravdu chci, musím pro to taky něco udělat.

Pan ředitel Kovač si na tu situaci určitě pamatuje dodnes. Mně samotné to divné nepřišlo, ale jemu nejspíše poprvé v kariéře nakráčel budoucí student do kanceláře pro radu, co může udělat pro to, aby mohl ve škole studovat. Od našeho prvního setkání uběhlo již přes deset let, během kterých jsme se všichni posunuli zase o kousek dále.

Na ty čtyři roky, strávené v tomto gymnáziu, vzpomínám ráda a s odstupem času i s určitou nostalgií. Už si určitě nepamatuju, jestli jsme stihli probrat láčkovce, kdy byla bitva u Kresčaku, za kolik jsem uběhla patnáctistovku nebo kolikrát mne profesor Krejčí vyrazil v chemii od tabule. Zůstanou však ve mně určitě vzpomínky na chvíle, kdy jsme cítili, že někam patříme. Chvíle, kdy se chodilo k prof. Žemlovi do sboru, hrálo divadlo s prof. Zajíčkem, šlo na výlet s třídní prof. Janovou či jak jsme kvůli prof. Chrobokové museli do tanečních.

Naše hrdost, že máme zahraniční profesory, možnost dělat Sprachdiplom, hrdost na novou tělocvičnu či radost, že si můžeme vybrat ze dvou obědů.  Na gymplu jsme to brali jako samozřejmost, ale dnes už vím, že za vším musel stát obrovský kus práce.

A kde jsme teď? Nerada bych mluvila za všechny, ale určitě jsme se ve světě neztratili. Markéta studuje a pracuje v Německu, bratr Milan absolvoval semestr v Británii a zrovna dnes se vrací z Jižní Ameriky. Markétka žije již pět let v Americe a vystudovala tam univerzitu. Marek úspěšně ukončil matfyz a brzy z něho bude pan doktor. Z našich kluků, ač by to ledaskdo nečekal, jsou inženýři a světe div se, v únoru se nám narodí první třídní miminko – díky, Péťo. Zkrátka doufám, že škole neděláme ostudu.

Pokud budu mluvit sama za sebe: po GML jsem vystudovala mezinárodní vztahy a diplomacii v Praze. Díky jazykovým znalostem jsem mohla tři roky pracovat jako letuška pro ČSA. Absolvovala jsem semestr v Rakousku, na Masarykově univerzitě jsem v červenci přebírala titul inženýra a od té doby opět přispívám svými daněmi i na české školství.

Doufám, že i další generace studentů, kteří dnes brázdí budovy GML, budou úspěšně školu reprezentovat.  Kdo by to řekl, že si tak často vzpomenu na slova prof. Zajíčka: „Studentes, tento moment si dobře zapamatujte. Tolik znalostí, jako máte teď před maturitou, to už nikdy mít nebudete. A jak rádi na tu maturitu budete vzpomínat!“

Měl pravdu. Vzpomínáme rádi.  Děkuji.

V Brně 14. ledna 2010